Vyjádření finančního arbitra k probíhajícím poplat...

Vyjádření finančního arbitra k probíhajícím poplatkovým sporům

(Toto vyjádření se netýká žádné z datových zpráv, které finanční arbitr obdržel od společnosti BSP Lawyer Partners a. s.) 

Až na několik málo výjimek se všichni navrhovatelé ve sporech o poplatek za správu úvěru / vedení úvěrového účtu spolehli na vzor návrhu na zahájení řízení stažený z internetu. Vzhledem k obsahu tohoto vzoru však podané návrhy nemohly být projednány bez výzvy k odstranění vad návrhu. Vzorový návrh se omezil pouze na konstatování neplatnosti poplatku za správu úvěru s odkazem na ustanovení občanského zákoníku bez jakékoli argumentace a doložení potřebných důkazních prostředků nebo označení relevantních důkazů. Finanční arbitr proto navrhovatele vyzýval k předložení smluvní dokumentace, jakož i dokladu o tom, že instituci neúspěšně vyzvali k nápravě, a aby blíže specifikovali, o jakou službu se podle jejich mínění mělo jednat (neboť v návrhu vždy uvedli, že za sporný poplatek očekávali nějakou službu), a dále, aby uvedli, co případně před uzavřením smlouvy učinili pro ověření skutečného obsahu této služby.

Pokud jde o průběh řízení před finančním arbitrem, má každá strana sporu právo se k návrhu na zahájení řízení vyjádřit, předložit důkazní prostředky a označit důkazy a finanční arbitr má povinnost straně sporu vyjádření umožnit. Tato procesní práva musí finanční arbitr respektovat a v případě, že nehrozí nebezpečí z prodlení, lhůtu k jejich uplatnění přiměřeně prodloužit.

Finanční arbitr každý spor předložil k vyjádření instituci, proti které návrh na zahájení řízení směřoval. Vzhledem k neúplnosti návrhů musel finanční arbitr instituce vyzývat zejména k předložení samotných smluv o úvěru, obchodních podmínek a záznamů komunikace navrhovatelů s institucí ohledně předmětu sporu.

Finanční arbitr je povinen spolehlivě zjistit skutkový stav. Za tím účelem se finanční arbitr v každém z řízení snažil opatřit všechny důkazní prostředky a provést navržené důkazy tak, aby mohl předložený spor objektivně posoudit a spravedlivě rozhodnout.

Finanční arbitr má vždy usilovat především o smírné vyřešení sporu. Finanční arbitr v každém řízení na jeho počátku i v jeho průběhu vyzýval každou instituci k vyjádření, zda vyvolaný spor nehodlá uzavřít smírem. V několika desítkách případů tak některé instituce učinily, finanční arbitr v žádném takovém případě však uzavřený smír neschvaloval, ani nezkoumal důvody, které instituce k jeho uzavření vedly.

Finanční arbitr je jako správní orgán povinen dbát, aby přijaté řešení bylo v souladu veřejným zájmem a aby odpovídalo okolnostem projednávaného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Protože se poplatkové spory projednávané před finančním arbitrem postupně dotkly řady institucí, které poplatky za správu úvěru /vedení úvěrového účtu účtují, považoval finanční arbitr za rozumné posoudit předmět sporu komplexně tak, aby názor finančního arbitra byl konzistentní a obdobné případy byly posuzovány stejnou optikou.

Jak je patrné z dosud uveřejněných rozhodnutí finančního arbitra, ve kterých rozhodoval o poplatku za správu úvěru/vedení úvěrového účtu, neomezil se finanční arbitr na jednoduché konstatování, že poplatek je platný či neplatný, nebo konstatování, že co si smluvní strany mezi sebou dohodly, to platí.

Naopak, aby finanční arbitr dostál svému poslání, tedy umožnit snadný přístup spotřebitelům k řešení sporů s profesionály, provedl v řízení právní analýzu věci bez ohledu na to, že se návrhy na zahájení řízení argumentaci vyhnuly, a za většinu navrhovatelů zkompletoval důkazní prostředky týkající se předmětu sporu. Finanční arbitr pak na základě důkladné právní analýzy formuloval představu typického účastníka, tedy průměrného spotřebitele v postavení úvěrového dlužníka, a tu pak podrobil složitému dokazování, zda instituce poskytovanými službami tuto představu naplnily a byly tak oprávněné si sporný poplatek účtovat.

Finanční arbitr tak v každém jednotlivém případě posuzoval, zda navrhovatel za jím zaplacený poplatek od instituce dostával nebo dostávat mohl služby odpovídající představě průměrného spotřebitele v pozici úvěrového dlužníka. Přitom samozřejmě posuzoval i to, zda poskytovaná služba přináší užitek navrhovateli a nikoli jen instituci.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti je finanční arbitr přesvědčen, že řízení o poplatku za správu úvěru/vedení úvěrového účtu je velmi složité právně i skutkově, proto délka dosud vedených řízení odpovídá všem provedeným úkonům a nelze ji považovat za nepřiměřenou.

Dosud neskončená řízení tak budou skončena bez zbytečného odkladu, jakmile bude dokončeno shromažďování podkladů a provedeno dokazování. V žádném případě nelze z pravomocně skončeného řízení reg. č. 107/SU/2012 usuzovat, že tak skončí všechna řízení. Z uveřejněných rozhodnutí týkajících se tohoto sporu však lze vyrozumět obecný postup finančního arbitra při vedení dokazování a rozhodování.